Cestou necestou

Cesta údolím Bartang nám dává zabrat. Jedeme sice pořád podle stejnojmenné řeky, ale občas musíme vyšplhat pár desítek metrů vzhůru, přejet skalní žebro a pak zase sjet k řece. Povrch se střídá: ostré balvany, říční valouny, jemný naplaveny písek. Těžko říct, co je horší. Jízda po valounech nám vytrasa duši z těla a šroubky z kol, ostré kameny nám prorazi pláště a v písku musíme tlačit.
Díry v plastich opravujeme stříbrnou páskou, tou se dá opravit skoro všechno.
Katce se ulomil šroub, kterým je připevněné sedlo k sedlovce. Tak jsme našli podobný, který jsme vysroubovali z vyhozeneho buldozeru. Ten už by mohl vydržet.
Pavel jede jediný na celopéru a tak si pořídil speciální nosič Thule na odpruženy rám. Museli jsme doplnit pár vypadanych šroubků a spevnit jej drátem a paskami, ale drží.
Průměrně urazime 50 km denně a máme toho dost.