Kempovani

Spaní u místních je moc milá zkušenost, ale kempování má taky něco do sebe. Zejména z pohledu hygieny. Tadžikove se totiž nemyji a nedochází jim, že jsme upoceni, prosoleni a zapraseni a že bychom si potřebovali umýt větší povrch těla než jen ruce a obličej. Nabídnou nám konyvku vody pro všechny dohromady a my pak musíme po setmění hledat temný koutek někde u potůčku a tam si omývat cyklisticky důležité části těla.
Kempovani, to je jiná! Ponoříme se do potůčku jen to zasyci. Vaříme na ohni nebo na varici.
V noci jelo kolem auto, když viděli náš oheň, zastavili a přišli se zeptat, zda je vše ok. Mysleli, že se někomu rozbilo auto a musí tady nouzově bivakovat.
Nad námi obloha plná hvězd, Tomas má stativ a celou noc fotí.
Vstáváme brzy, třeba v 6, a vyrážíme brzy. Kolem poledne už je hrozné vedro a tak se schovame někam do stínu nebo přijmeme pozvání na čaj.