Východní Badachšán

Tadžikove a Afghanci jsou si příbuzní, patří do stejné etnické skupiny jako Iranci, jsou to tedy Persani.
Jsou mezi nimi ale rozdíly na první pohled. Zatímco na našem břehu Pjanž berou Islám dost vlazne, naproti chodí ženy zahalené a muži taky ve svých pyzamech.
Čas od času zde potkáváme tadzicke vojáky s vojenskou technikou, hlavně namirene přes řeku. Prý jsou zde pořád ještě podél řeky neoznacena minova pole.
Cesta na kole je příjemná, na vedro si pomalu zvykame a lidi jsou pořád milí.
Pavlovu brzdu se podařilo opravit za pomoci kusu drátu, těla i technika zatím drží, drobné problémy řešíme operativně.
I cesta se trochu zlepšila, tak možná ujedeme i víc, než tech plánovaných 70.
K obědu kebab, ale je to vlastně guláš. A pak oblíbený sloficek a čekání, až pomine nejhorší vedro.
Nakonec urazime krasnych 94 km až do Rušonu. Nocleh a večeře v jedné milé rodině, dorazili jsme těsně před soumrakem.
Zítra opustíme dolinu Pjanž a s ní i Pamirsky trakt a dáme se údolím Bartang. Mělo by být mnohem méně civilizovanejsi, tak se těšíme.