sobota 13. června 2015

Drsny zivot na Pamiru

Udolim Bartang vede jedna cesta, ktera je do pulky celorocne otevrena a z druhe pulky pouze v letnich mesicich. Cim hloubeji se dostavame do udoli, tim je cesta horsi a zivot zde drsnejsi. Lide jsou odkazani pouze na to co si vypestuji na kousiccich pudy kolem reky. Presto ale i tak kdyz nas vidi jsou ochotni se rozdelit i o to malo co maji. A my jim na oplatku nemame moc co dat, nase zavazadla jsou uz tak dost tezka a ani maly darecek se do nich nevejde. Tak rozdavame reflexni pasky a Paja treba suseny ananas ktery tedy ale zahy oplakal. Nase stravovani je take velmi stridme, v podstate jedeme na chleba, ktery si kupujeme od mistnich. Na zazatku udoli, byl dobry, svetloucky, krupavy, mekkoucky. V posledni vesnici je cely ocouzeny, tvrdy jak kamen a musime si ho namacet do vody. I tak se ale tesime na pauzu na obed:-) Nejvic jsme si asi zamilovali vesnici Basid. Lezi na pulce dlouhatanskeho sjezdu ze sedla az na dno kanonu. Pripomina to trochu Grand Canyon. Nebo aspon ja si to tak predstavuji kdyz frcim dolu cela upocena z narocneho vylezu do sedla. Ruce pevne sviraji riditka ale i tak predni kolo neustale odskakuje mezi obrimi kameny. S tim nakladem co vezu je strasne tezke najit spravnou rovnovahu a neustale se bojim ze to nekde polozim, ale i tak mi to neda a uzivam si sjezd plnymi dousky. Pod sebou vidim zelenou vesnicku Basid. Rezeme jednu serpentinu za druhou, jsme vyprahli a tesime se na caj. Sny o pivu uz jsme davno prestali snit. Na navsi uz o nas vedi a hned se zacnou dohadovat ke komu zajdeme na caj. Naladu trosku zmrazi Paja ktery suse konstatuje, ze kdyz si v sedle odskocil na toaletu zanechal tam krom ocekavanych veci i neco neocekavaneho a to svuj fungl novy fotak. Pri te predstave na me jdou mdloby. V tom vedru to slapat zpatky do sedla? Paja se zkusmo zepta mistnich zda ve vsi neni machina (auto). Vsichni svorne krouti hlavami ze ne. A tak Paja odevzdane seda na kolo a maze zpatky do sedla. My si cekani kratime popijenim caje a pojidanim chleba s maslem a vypravenim o zivote na Pamiru. Tady uz se nemluvi tadzicky, ale pamirsky.Udoli Bartang ma svuj vlastni jazyk. Taky se dozvidame ze kazdy dum ma 5 sloupu coz predstavuje 5 piliru islamu a kazdy dum je vlastne mesita a tak tady zadnou opravdovou mesitu nepotrebuji. Obdivujeme okolni zalednene petitisicovky a odpocivame. Kdyz se Pavel po dvou hodinach vrati se svym fotakem je stastny a zaroven totalne vycerpany. Kluci se na nej zahledi a povidaji. Stejne si ale Pavle vymeknul ze si tam jel nalehko. To kdybys jel natezko to bys byl borec.

Žádné komentáře:

Okomentovat