Nedeli v Karakulu zaciname shoppingem. Pavel si na to bere velkou igelitku. Chtel by sardinky, dzus, zmzku, pivo uz vzdal, ale mozna kousek salamu? Nakonec kupujeme 8 cinskych polivek a susenky. Obrovska igelitka vypada smutne, je zaplnena po dne, ale v obchode nic jineho nemeli. Nevadi, posnidali jsme docela dobre, kazdy jedno vajicko a chleba. Ja si teda chtela dat jedno vajicko navic ale kluci rikali, ze by to ten sroub z buldozeru kterym mi pripevnili sedlo nemusel vydrzet. Tak si vajicko navic nedavam. Zivotni chyba.
Centrem mesta je studna, kam prijizdeji mistni s karkami a do konvi ruznych velikosti nabiraji vodu. To se vi, ze ve fronte se stihne probrat leccos, od pocasi, pres zdravi jaku az po dalsi cinsky kamion ktery priveze zasoby. Tuto nedeli jsme ale hlavni tema my. Taky cekame ve fronte na vodu a odpovidame na oblikatni otazky, odkud, kam, jak a proc;-)
Dnes mame odpocinkovy den. Az dokoncime shopping vyrazime smer Kyrgyzstan. Tak po 30 km zakempujem a bude pohoda a tak. Je hezky a ani moc nefouka.
Kolem 11. Hodiny vyrazime. Hned z Karakulu musime nastoupat do sedla asi 400 vyskovych metru, po asfaltu, to je pohoda. Trosku se zacinam bat cernych mraku pred nami ale chlapi zkusene vrti hlavou ze to je daleko a ze ty zdejsi nekonecne obzory hrozne zkresluji. Slibujeme si ze za sedlem rozdelame varic a uvarime si k obedu cinske polivky.
Za sedlem vitr hodne sili. Zveda pisek a ten nam lita do oci. Jedeme sice z kopce, ale jako bychom couvali. Dost se ochladilo a misto kde bychom si uvarili polivku nemuzeme najit. Chvili dokonce zvazujeme ze bychom zalezli pod most nebo do kanalu ale ty jsou take totalne zanesene piskem. Je jasne ze po 30 km nezakempujem a musime jeste dnes prejet druhe sedlo - 4300m, nejvyssi bod na trase.
Kdyz se pisecna boure zmeni na snehovou zacneme se oblekat. Mame na sobe vsechno co mame. Viditelnost je tak tri metry, vitr nas srazi z kola. Silnice je rozbahnena roleta, snezi jak v lednu v Krkonosich a ten vitr...musime jet dal. Navrhuji ze postavime stsn a pockame az to prejde. Dokonce jeden stan i vidime ale asi by to byla hloupost. Vitr by stan roztrhal. A tak se ve snehove vanici plazime pomalu vpred. Tezce dychame, vzdyt jsme pres 4000 m vysoko. Ruce a nohy zmrzle na kost, nekolikrat me vitr srazi z kola ale musime dal. Neustale vyhlizime tajickou hranici kde bychom se mohli u celniku alespon na chvili schovat. Kdyz konecne zahledneme domecek strasne se mi ulevi. Zmrzlyma rukama de snazim vyndat pas ale moc to nejde. Celnik nas pozve dovnitr ma tam roztopena kamna. Nejdriv dost bolest nez polevi mraz zalezly za nehty a pak uz je to dobry. To se jen klepem zimou. Dokonce nam uvari hrnek kafe. Mezitim prestalo snezit a uz fouka jen ten ledovy vitr. Musime jeste na pohranicni kontrolu, vojaci nejsou tak mily a nechaji nas mrznout venku. Konecne muzeme jet, udelame nutnou fotku v sedle a pak uz mazem dolu. Zastavujeme u prvniho domecku ktery vidime. Domaci nam vybehne naproti a je jasne ze ma pres noc hosty. Spinava spelunka pusobi neskutecne vrele. Roztope a kamna nas lakaji a okamzite se u nich usazujeme. U vecere se dozvidame ze to je drazni domecek a ze pan domaci vlastni bagr a jeho ukolem je udrzovat silnici do sedla sjizdnou. Prosime o horkou vodu a konecne si v 7 hodin vecer varime cinskou polivku. V perovem spacaku u kamen se jeste dve hodiny klepu zimou. Pani domaci vari zelnacku a z notebooku nabijeneho autobaterii bezi reportaz z arteku na Krymu. Prejet dve sedla pres 4000 m, ve snehove vanici, v protivetru, na jedno vajicko a dve susenky...neverim ze jsme to zvladli. A pouceni pro priste? Vzdycky kdyz muzete dejte si vajicko navic. I kdyz pred sebou mate odpocinkovy den.
Centrem mesta je studna, kam prijizdeji mistni s karkami a do konvi ruznych velikosti nabiraji vodu. To se vi, ze ve fronte se stihne probrat leccos, od pocasi, pres zdravi jaku az po dalsi cinsky kamion ktery priveze zasoby. Tuto nedeli jsme ale hlavni tema my. Taky cekame ve fronte na vodu a odpovidame na oblikatni otazky, odkud, kam, jak a proc;-)
Dnes mame odpocinkovy den. Az dokoncime shopping vyrazime smer Kyrgyzstan. Tak po 30 km zakempujem a bude pohoda a tak. Je hezky a ani moc nefouka.
Kolem 11. Hodiny vyrazime. Hned z Karakulu musime nastoupat do sedla asi 400 vyskovych metru, po asfaltu, to je pohoda. Trosku se zacinam bat cernych mraku pred nami ale chlapi zkusene vrti hlavou ze to je daleko a ze ty zdejsi nekonecne obzory hrozne zkresluji. Slibujeme si ze za sedlem rozdelame varic a uvarime si k obedu cinske polivky.
Za sedlem vitr hodne sili. Zveda pisek a ten nam lita do oci. Jedeme sice z kopce, ale jako bychom couvali. Dost se ochladilo a misto kde bychom si uvarili polivku nemuzeme najit. Chvili dokonce zvazujeme ze bychom zalezli pod most nebo do kanalu ale ty jsou take totalne zanesene piskem. Je jasne ze po 30 km nezakempujem a musime jeste dnes prejet druhe sedlo - 4300m, nejvyssi bod na trase.
Kdyz se pisecna boure zmeni na snehovou zacneme se oblekat. Mame na sobe vsechno co mame. Viditelnost je tak tri metry, vitr nas srazi z kola. Silnice je rozbahnena roleta, snezi jak v lednu v Krkonosich a ten vitr...musime jet dal. Navrhuji ze postavime stsn a pockame az to prejde. Dokonce jeden stan i vidime ale asi by to byla hloupost. Vitr by stan roztrhal. A tak se ve snehove vanici plazime pomalu vpred. Tezce dychame, vzdyt jsme pres 4000 m vysoko. Ruce a nohy zmrzle na kost, nekolikrat me vitr srazi z kola ale musime dal. Neustale vyhlizime tajickou hranici kde bychom se mohli u celniku alespon na chvili schovat. Kdyz konecne zahledneme domecek strasne se mi ulevi. Zmrzlyma rukama de snazim vyndat pas ale moc to nejde. Celnik nas pozve dovnitr ma tam roztopena kamna. Nejdriv dost bolest nez polevi mraz zalezly za nehty a pak uz je to dobry. To se jen klepem zimou. Dokonce nam uvari hrnek kafe. Mezitim prestalo snezit a uz fouka jen ten ledovy vitr. Musime jeste na pohranicni kontrolu, vojaci nejsou tak mily a nechaji nas mrznout venku. Konecne muzeme jet, udelame nutnou fotku v sedle a pak uz mazem dolu. Zastavujeme u prvniho domecku ktery vidime. Domaci nam vybehne naproti a je jasne ze ma pres noc hosty. Spinava spelunka pusobi neskutecne vrele. Roztope a kamna nas lakaji a okamzite se u nich usazujeme. U vecere se dozvidame ze to je drazni domecek a ze pan domaci vlastni bagr a jeho ukolem je udrzovat silnici do sedla sjizdnou. Prosime o horkou vodu a konecne si v 7 hodin vecer varime cinskou polivku. V perovem spacaku u kamen se jeste dve hodiny klepu zimou. Pani domaci vari zelnacku a z notebooku nabijeneho autobaterii bezi reportaz z arteku na Krymu. Prejet dve sedla pres 4000 m, ve snehove vanici, v protivetru, na jedno vajicko a dve susenky...neverim ze jsme to zvladli. A pouceni pro priste? Vzdycky kdyz muzete dejte si vajicko navic. I kdyz pred sebou mate odpocinkovy den.
Žádné komentáře:
Okomentovat