Karakul je prvni mesto, ktere bychom meli potkat, az se znovu pripojime na Pamirsky trakt (mistni D1). Vysnili jsme si ho jako oazu, kde budou tocit pivo, pect cerstvy saslik, roztaptet banu....posledni rozhovory se proste toci o tom, jak se v Karakulu rozsoupneme. Jenze ted jsme teprve v Gudare, posledni vesnice v udoli Bartang. Do Karakulu nam zbyva jeste asi 150 km, pocitame 2 dny a hlavne se obavame jaky bude teren. Mozna se to protahne i na 3 dny.
Na konci udoli uz potkavame jen par osamelych pastevcu. Kupujeme si od nich chleb, je tvrdy tak akorat na vylomeni zubu, ale nic jineho nam nezbyva. Jidlo mame tak sotva na ty dva dny. Nastesti cesta ted vede kolem reky piskovymi nanosy a potom se jede celkem dobre. Obcas jen nejake blato a koryto pritoku protlacime, ale jinak se jede dobre. Na konci udoli nas ceka stoupani 500 vyskovych metru na nahorni plosinu nad nami do vysky 3800. Jde to ztuha, cesta je prudka a kamenita, misty se to neda ani tlacit. Ale odmenou jsou krasne vyhledy na okolni petitisicovky. Kdyz se vyskrabeme na nahorni plosinu, mame to nejhorsi za sebou, alespon si to myslime. Prejedeme pres rozvodi a....zacal foukat ledovy protivitr, ktery nas bude pronasledovat nasledujici tri dny. Kempujeme v pisecne bouri. Pavel si dela na panvincce instantni vajicka, ma to plny hliny a kameni a pry i pres ten hlad co ma se to neda jist. Jeste za svetla zalezame do stanu, se kterym lomcuje vitr a bojime se, ze rano budeme muset ve stejnem vetru vyjet.
Nastesti rano nefouka, ale je zima, ze poprve vytahujeme zasoby obleceni ulozene hluboko na dne brasen. Dojidame posledni zasoby a verime ze dnes dojedeme do Karakulu, kde se poradne nacpeme saslikem a zalijeme ho pivem.
Cestou prekoname hranici 4000 metru, potkavame stada jaku, pres cestu nam prebihaji svisti a Pavel (protoze jel prvni) v jednom miste dokonce zahledl ovci Marko Polo - symbol Pamiru.
Kdyz konecne dojedeme na krizovatku s Pamirskym traktem citime se vitezoslavne. Ted uz jen 25 km do Karakulu a po asfaltu. Takovy luxus. Jenze protivitr je tak silny, ze jedeme sotva desitkou. Lomcuje s nami, snazime se jet ve vaku. V dali uz vidime prvni chaloupky, obrovske jezero Karakul (bezodtoke, vzniklo dopadem meteoritu) a tesime se jak mali. Na ulici na nas uz ceka pani hostinska. Vezme nas k sobe domu, pan domaci roztopi banu, k veceri jsou brambory se zelim a caj. Vysneny saslik ani pivo samozrejme nejsou, ale to nam vubec nevadi. Hlavne ze jsme v teple, na chvili schovani pred ledovym vetrem
Žádné komentáře:
Okomentovat